wz
básníci obvykle píší básně..

dala by sis koktejl?

venku bouřilo
jako znalec archivního vína
mluvil –
sou fráze
nehodící se pro způsoby
vytrpěnýho rána

neotřele
městem
s deštěm v zádech
je
vyobrazení jeho
liturgickýho příchodu

vsadil
né tak docela s vírou
na kombinaci
vosvědčenejch čísel
(s rezervou)
a špetkou
toho jeho vesmírnýho prachu
(tahle báseň je ta výhra)

eva stále žije
v jiný zahradě
proto je tu možnost
dělat chyby
a přibližovat se
tomu příručkovýmu modelu
(halelujah)

degenerativní syndrom
těhlech nocí
je střelnej prach
efektní
nikoliv však efektivní
(v případě potřeby otoč)

tečka by měla stát
za to
né jak poslední věta
do konkurzu
protože nechceš
nikoho zaujmout
právě proto
dokonalý slovo
(nasrat)


její týpek vypadal tak trochu jako pete doherty. chtěl bych taky vypadat jako pete doherty. chtěl bych do sebe taky píchat heroin jako pete doherty. kdybych do sebe dokázal vpíchnout jehlu s heroinem, tak bych nad sebou vyhrál..nad ostatníma taky. byl by jen heroin a já. né já a já a oni a oni..


středa 8.3. 22:53

večer má zvuk
osiřelý dálnice
kde marně čekáš
na kohokoliv
kdo by tě moh svýzt
blíž/dál ke štěstí


zapálit si cigáro
a hrát toho zkurvenýho hrdinu
kterej si v těhlech situacích
přímo libuje..


vysnil sem si moment, kdy pro mě udělá někdo něco nezištnýho, jakejsi skutek, kterej mě zbaví zázračně toho pocitu nespokojenosti, tak nějak beze mě, bez boje, chceš-li to pateticky. někdo mě bude mít rád pro něco co si on sám vsugeroval.


báseň vole

leden

prvního
sem si do deníku
nakreslil sluníčko a píču

třetího
obkreslil bibli
a rozprostřelo se ticho

devatýho
byl rocky
ale zatím sem dostal na prdel

desátýho
to bylo patetický
nic sem ti nechtěl dokázat

třináctýho
promluvil z televize ten ve vatě
"je to romantik, oni milujou utrpení"

dvacátýho
se zapomněl
s budhou ve vejtahu

dvacátýhotřetího
znělo jako pozitivní ráno
měl sem v hlavě playlist předchozí noci

dvacátýhosedmýho
se udělal na podlahu
a šláp do toho mezi myšlenkama

dvacátýhodevatýho
přestaly fungovat léky


ona je modelka. já sem spisovatel. učím se bejt silnej nebo vo tom aspoň píšu knihu. (ty vole) (takhle) onanuju v čase. sněním. ve sprše to znělo líp a taky to mělo delší pointu.


novej svět/žně/básnická éra

I.

kombajny na polích
sklízej nekvalitní pšenici
-
můžeš si koupit dražší chleba
není to paradox
je výživnější duševně
zaplať

s trochou představivosti
musí v dálce svítit slunce

cesta je nastavená jasně

II.

ulice probudí touhu
lepší zůstat doma
protože tvý štěstí
mě nutí hledat
což znamená vrátit se na začátek

III.

najít včerejší cíl
nepropadnout
nebo to vokecat
při tónech hudby
která zalejzá za kůži

filmovej reflex
všichni hrdinové na to hrajou


takže komu bych něco vzkázal: sladký sedmnáctce, která už vypadá, ale je v ní stále ještě ta naivita. sem tady. píšu pro tebe tento román. nejde mi ani tak o tvý kalhotky, ikdyž to taky. ale chci se vrátit tak trochu nedokonale v čase. a slyšet tě. slyšet tvý problémy. cejtit tvoji lásku. jakože vodškrtnout si nějaký políčka. pustit ti nějakou music, půjčit knížky, předložit otázky, napravit svět.


alternativou je nechuť

chci něco říct
něco udělat
na budíku je nějakej čas
a je tam celej den
vobčas se du najíst
a vobčas ležím na posteli
a zavrtávám se do matrace
a pak se du zas najíst
jíst mě baví
jíst má smysl

nikdo nedokáže složit žádnou živou hudbu
aspoň cejtím že píšu
bezva
bezva
bezva
ale píšu
bezva

je tma
není to poetický a nebude
bezva
víc toho není
není


vidět tu situaci v tv, abych si moh uvědomit skutečnost, moh cejtit a pak se vrátit do reality a bejt si jistej -> telenovela syndrom


complex systems of paths or tunnels

tvá sestra
je má platonická školní láska
svět je malej
za zdí
kam nedohlídneš
vlastně o co de
nedojímá mě to
tvá sestra je má platonická školní láska
je to jak film
jenže já sem nikdy nebyl hrdina
bez svejch slov
takže jakákoliv nostalgie
je jen zbytečnej postsynchron..


sem strašně filozofickej po chlastu. vědci ještě nevymysleli pilulku na to. možná to ani nebude pilulka. třeba bude stačit jen reklama v televizi. koupíš si akorát set top box. kurva je to tam. je to ve mně. až to jednou přestanu hledat a budu na to žít..tak si mě všimneš. a nebudeš si mě plýst s hercem..


lower than low

z jukeboxu pár písniček
a pivo, židle na baru
a nějaký ty věty
a v televizi dávaj něco

a všechno to tak jako hraje
jako do rytmu
když máš určitou ideu

jakože posunout to někam dál
zaměřit se na neviditelný detaily
dát jim jiskru

ach, ta ceněná alternativa..

barmanka je stará rašple
a kámoš jí říká: "maruško"
nebo tak nějak
a pije colu

kurva, dal bych si retko
a opil se
a třeba i něco sjel
jenže zejtra je taky den

a proč nemyslet dopředu
znova bych to nedokázal
takže jen další porážka

zbytek sou kecy


postavy za kasou. znáš jejich hlas a chování v daný situaci. je to jako když koukáš na televizi. oni prodávaj rohlíky, ty si je kupuješ. oživuju myšlenku, která má rozměr. přitom jediný čeho si dokážu všimnout je čárka/mezírka(brázda), která se rýsuje ve výstřihu tý celebritní prodavačky.


text mýho inzerátu:

opíjím se
a píšu básně
protože je pro mě jednodušší
tě zaujmout tak

pivo je hořký
ale nevzdám se
chci ještě dneska
cejtit
něco

představuju si vohňostroje
na nebi
to když se směješ
má to skoro
až válečnou atmosféru

v zákopu
hraju svoji hru
skoro
ale klidně to může bejt i pravda
bla bla..

miluj mě
nejsem hvězda
po noci přijde ráno
zhasnou světla
sem upocenej
a vyhejbám se ti..


napsal sem všechny scénáře. prošel sem všechny možnosti. kromě toho, že ty taky hraješ. proč musím sílit zrovna tímhle způsobem. co to bylo za divnou sázku? víš sem něco jako jedno z dalších buddhovejch převtělení. ale chtěl sem si to udělat těžší..takže sem si do mozku vložil různý návnady..